Pokud máte italáčka či jiného společníka, tak už není JÁ ale MY 
Jsme malá chovatelská stanice Italského chrtíka s průkazem původu.  Chrtík je úžasné plemeno s živou, přátelskou a milující povahou. Není to pes co Vás bude na slovo poslouchat jako pracovní psy, ale laskavá a důsledná výchova udělá hodně a získáte úžasného společníka na dlouhá léta.

Chrtíci jsou ANDÍLCI S ĎÁBLÍKEM V TĚLE, proto jsem i zvolila jméno naší chovatelské stanice " Můj andílek "
FCI mezinárodně chráněné jméno, založenou 6.9.2010. První vrh narozený 9.1.2011 

Mým cílem jsou zdraví chrtíci sebevědomé a přátelské povahy, kteří jsou skvělými společníky pro život. Tituly a ocenění jsou krásné třešničky na dortu.

Na otázku pro mám zrovna chrtíky, mám jednoduchou odpověď - " Alespoň někdo v rodině musí být hubený a sportovec "

Za krásné logo děkuji Markétě Uhlířové  ( di Sangue Regale )

Něco o mě :)  Již od narození žiji v České Třebové poblíž lesa v rodinném  dvougeneračním domku s našima. 
Jako malá jsem vždy toužila po pejskovi a přání se mi splnilo na Vánoce 1987.  Daneček byl kříženeček. krásné plavé barvy a báječné přátelské povahy. Taťka ho skvěle vychoval a tak jsem s ním i jako malá mohla chodit na procházky.  Jeho čas s námi ale netrval tak dlouho a bohužel v devíti letech jsme ho museli nechat uspat.

Na dalšího člena rodiny jsem si musela chvilku počkat, ale to čekání za to stálo. 30.9. 1997 se narodil další plavý brouček. Charlinek byl kokřík ( otec američák, matka angličanka ). Byl to báječný hafan. Vypadal jako medvídek, ale byl to úžasný hlídač a obranář. Miloval vyčesávání a koupání - hlavně v přehradě v Pastvinách, kde máme chalupu hned u vody. Srst zdědil po tatínkovi a první roky jsem mu nechávala krásné dlouhé závěsy na nohách. Pak jsem mu nechala kratší sestřih a bylo to skvělé jak na údržbu tak i pro jeho pohodlí.  Jako většina kokrů měl i své neduhy , povislá víčka a jejich operace a časté záněty v uších.  Poslední roky trávil většinu roku s tátou na pastvinské chalupě, doma mu nedělali dobře schody a s tátou chodil moc rád na ryby.  Navždy odešel měsíc po svých dvanáctých narozeninách


A pak přišla ONA. Vždy jsem chtěla velkého psa ( trochu si vykompenzovat vlastní výšku :D ) Charlinkův kamarád Cir  a pak i Brianka ( německé dogy) byly moje velká láska. Koukala jsem do atlasů a moc se mi líbili Saluky a Greyhoundi, žádné malé myšky. Pak si ale kamarádka pořídila italačku, takové malé šídlo, co neposedělo, pěkná, milá, ale na mě přehnaně aktivní.  Za pár měsíců si k ní pořídila druhou, její vlastní sestru, která ale neměla tak krásný start do života a vystřídala pár majitelů, kvůli své plachosti. V centru Prahy to pro ni bylo náročné a ani sestřičky si moc nerozuměli. Ty dvě byli jako den a noc. Zkusila jsem si vzít Charlottku k nám, její klidná povaha se mi moc líbila. Charlikovi se taky moc zamlouvala a už u nás zůstala.

S ní to vše začalo   Z nesmělé a bojavé holčičky se stala sebevědomá a přátelská princezna. Po pár měsících k ní přibyla jedna ze zakladatelek mého chovu Ragazza z Kozího vršku - domácky Phoebe ( po čarodějce Phoebe Halliwel). 
Charlottka  po úrazu kolena, a zmršené operaci  měla problémy a bohužel odnošení štěňátek by pro její koleno nebylo vhodné. Tak se z ní stala tetička vychovatelka. Z Phoebe mezitím vyrostla krásná pevná holčička milující coursing. 

V lednu 2011 se nám narodil první vrh. Jako první štěňátko se narodila šedá holčička Artemis, která zůstala s námi doma. Vyrostla z ní krásná i když poněkud vyšší princezna s naprosto fantastickou povahou,  přátelskost a pohodovost plus naprosto fantastický lovecký pud. Jak se říká, že jména předurčují tak Atemis - Bohyně lovu k ní naprosto sedí a i v deseti letech běhá (už kratší tratě) s velkým nadšením.  

Rok po Artemis zůstala doma Verunka/ Večernice - Bella di Notte, světlounká kráska, říkám jí "Paní učitelka" , ví že jsem něco zakázala a pokud to někdo porušuje tak vyštěkává, aby mi dala najevo že je něco špatně.  Verunka miluje coursing, ale paničku občas více. 
Z Phoebe i Verunky se staly skvělé matky, perfektně se starající o své potomky


Rok 2012 byl pro mě  velkým milníkem. Z Norska z chovatelské stanice Talata k nám přijeli úžasní chrtíčci. Černý extra mega chlupatý Shanen. Miláček s hravou povahou a tak z Shana je Šašek, je to pohodář a mazlíček s úžasnými potomky.  Většina potomků dědí jeho naprosto fantastickou povahu, přátelský, nekonfliktní, mazlivý, rozvážný, spolupracující, ale i raplý a hravý. S Shanim přicestovala i Juliana, černá pevná holčička milé, jemné a nekonfliktní povahy. Druhá zakladatelka mého chovu. Bohužel cesta letadlem jako cargo jí moc neprospěla a bohužel pošramotila její jemnou dušičku. Přepravky, cizí lidi a hluk moc nedává, ale naučili jsme se s tím žít a pracovat s ní. Doma a na zahradě je skvělá a o potomky se starala skvěle.
 
Tihle dva dali nový směr mému chovu a za to jsem jim a hlavně chovatelce Talaty - Ragnhild Lysaker neskutečně vděčná.


Koncem roku 2013 se jim narodil první vrh a z něho doma zůstala opět prvorozená černá princezna Destiny. Ona se stala opravu mým Osudem, její skvělá přátelská a milá povaha a všestrannost jsou úžasné a jsou snem každého chovatele. Na výstavách zářila a i jako veteránka vypadá skvěle. Běhala dráhu i coursing ( dráha nás ale moc nebrala), to že nebývala na stupních vítězů mi nevadí, ona si to naprosto užívá a vždy spolehlivě vyběhne a doběhne. Je to skvělá učitelka stejně jako Artemis, která byla i její učitelka.  Jako matka byla snad nejlepší jakou jsem měla se smetanou místo mlíčka, její potomci byli vždy tlusté kouličky,  Osvědčila se i jako náhradní matka. Je počty mimin nebyli nijak velké, takové limitované edice 
Po Destince byla delší pauzička v nových přírůstcích, občas to na někoho vypadalo, ale člověk míní a italáčci mění.
Stále jsme jezdili na výstavy, běhání, procházky, užívali jsme si štěňátek a s tím i poznávali nové lidi

Rok 2019 byl hodně přelomový v mnoha věcech. Začátkem roku jsem se konečně odhodlala a objednala si kurz autoškoly ( mám jen 141 cm a nedosáhnu na pedály), takže specializovaný intenzivní kurz v Přelouči na 14 dní, se smečkou je auto potřeba, ať se jedná jen o to dojet na očkování, výstavu, běhání, ale i jako akutko rzchle na veterinu. Člověk nemůže spoléhat jen na lidi okolo, ne vždy mohou. Ale i na nákup do práce a tak.  Nástup 17.5.. přípravy byli velké. Sehnat auto, které mi pak upraví, zajistit hlídání smečky na celých 14 dní a zkrotit svoje nervy k prasknutí.  Sobota 11.5 ale nastal obrat. Charlottce nebylo ok,  konzultace s vetem po telefonu, protože jsem nemohla nikoho  s autem sehnat. Navečer jsme se dostali na veterinu a Charlott dostala léky a kapačku , ale na veterině jsem jí nechat nechtěla. V té době už byla dlouho na kortikoidech. Bohužel v neděli ráno nás opustila. Člověk si může říkat, co mohl udělat jinak. Co by, kdy by, ale nic už tím nezmění. 16. jsme s tátou jeli pro moje budoucí autíčko, někdo dává autům jména někdo ne, ale když jsem tu moji stříbrnou krásku viděla, tak první co mě napadlo byla Charlottka. Obě byli a jsou ty první. Byla to i veliká motivace tu autoškolu udělat, aby se tohle nemohlo opakovat. Možná by byl výsledek stejný, ale třeba taky ne.  V pátek 31.5. jsem udělala zkoušky. Chudák beruška si semnou pěkně užívá 

Něco odchází a něco přichází a koncem června se narodil Julinky poslední vrh a v něm holčička Orici, pokrevní sestra Destinky, 
Orici není taková výstavačka jako Desí, ale ve dvou vrzích +1 mimino dala to co Desí za celý život. Obě milují běhání a svou rodinu

Na podzim 2019 se narodila Safirka, za ni vděčím ochotě paničky naší odchovanečky Gallifrey, která mi ji zapůjčila ze Slovenska. 
Safirka je neskutečná osobnost, za celou dobu chovu, jsem nikoho jako je ona nepotkala. Takový mamánek, závyslák jako je ona snad ani není.  Na fotce s babičkou Phoebe